HYMNA ŽIVOTU.
Od pravěku do věčnosti
přes hranice prostoru
rozpíná se tvoje říše,
do nejzazších obzorů,
všude vidím zlatem pláti
žerdi tvojich praporů!
Vidmo tvoje nekonečné
spíná vesmír v objetí,
nových tvarů věčný tvůrče,
dřímáš v růže poupěti,
v zlatém písku hvězdných plání
dech tvůj slyším šuměti!
Reflektorem jedním, velkým
tys všech duší zářícím,
v kterém tříští jsme jen pouhou,
prachem v ohni hořícím,
my jsme hmotou, ty však duchem
mystickým a tvořícím!
25
V astrální té pláni širé
vše, co žilo, žije dál,
byť nad hroby pokolení
píseň věků vichr vál,
nezanikla Atlantida,
ni jediný ideál!
Já jen sbírám drobné zlomky,
kapky z prsu života,
jenom pěnu, která stříká
z propasti, v níž klokotá
věčným varem Satanovo
království i Golgotha!
26