JARO NA VYŠEHRADĚ.

Adolf Červinka

Praha mně u nohou leží, sta světel kolem se kmitá, daleko za mosty, ve tmách, kreslí se kontury Víta... Povozy hrčí a duní, výkřiky nesou se nocí, pode mnou bije se život v nárazech bídy a moci... Jarní sem zalétá vítr, vlažný a zázračně měkký, k staletým, zčernalým hradbám stoupá šum tesknící řeky. V klenutých loggiích hasnou milenců tlumená slova, věky se dívají tiše, láska jak vykvetá znova. V prsou mých touha zas roste, bez mezí, břehů a hrází, do staré, zpuchřelé stavby ohnivé pochodně hází... Chtěl bych žít životem silným, jak mně to srdce jen velí, na bludné života lodi prapor svůj rozvinout smělý, nebýt jen osudu stínem, který se v propastech tají, ke slunci zdvihám své ruce, nejsladší plody kde zrají!

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

117. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  2. Ekloga. X. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  4. None (Antonín Sova)
  5. NA MOSTĚ. (Pavla Maternová)
  6. Motiv z Hradčan. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Z PODZIMNÍCH VEČERŮ. (Irma Geisslová)
  8. Spící Praha. (Jaroslav Vrchlický)
  9. PROCHÁZKOU PO NÁBŘEŽÍ. (Adolf Červinka)
  10. V BLOUZNIVÉ NOCI. (Antonín Klášterský)