Za noci.
Co hledáš, pohlede můj, v kole hvězd
za noci tesklivé, kdy vítr tiše zpívá?
K nim s tebou, žel, já nemohu se vznést’:
myšlenka tíží duši moji tázavá a tklivá.
Za noci tesklivé, kdy vítr tiše zpívá
a v kraji hraje jiskrami již první sníh,
myšlenka tíží duši moji tázavá a tklivá:
zda novou rozkoš mezi hvězdami zas’ našel bych?
A v kraji hraje jiskrami již první sníh,
kde byla lučina sny milencův a květy pestra.
Zda novou rozkoš mezi hvězdami zas’ našel bych?
A kde mne potká bolest, tichá její sestra?
Kde byla lučina sny milencův a květy pestra,
tam slunce žár již v srdcích rozkoš nezapaluje.
A kde mne potká bolest, tichá její sestra,
ta, která stokrát přemožena, všem tvorům kraluje?
Tam slunce žár již v srdcích rozkoš nezapaluje.
Nad duší zmrazenou jen milé souhvězdí se chvěje.
Ta, která stokrát přemožena, všem tvorům kraluje,
slabého hodí do závěje.
25
Nad duší zmrazenou jen milé souhvězdí se chvěje.
A pohled k výši, závrať v závrati,
slabého hodí do závěje,
kde zahyne, než den se navrátí.
26