ODCHOD.

František Taufer

ODCHOD.
Klamnými světly v dálkách nedáme se pomásti. Tmu pronikáme upřeným a pevným okem. Přes stráně lehce jdem’, nad krajem propasti se nechvějem’ a stejným krokem měříme délku cest. Kdy naposled plakalas, kdy naposled jsem vzdých’? Radostným tempem v srdcích krev nám bije, jediná píseň ze rtů stejně zladěných kaskadami se jásavými lije životu na pozdrav. Očima (radostí sesílenýma) vidíme za obzor území, kde každodenní bolest zabíjí a drtí. Budeme ještě víc viděti, až přijdem’ do svých hor. Opouštíme na vždycky slzavé údolí smrti, abychom mohli žít – – – 58

Kniha Květy (1908)
Autor František Taufer