NÁLADA.
Dech jara teplý táhne přes mýtinu
do našich duší otevřených.
Trávy a květy zvou zrak na hostinu,
a z lesa přes podrost a přes houštinu
letí k nám písně srdcí, láskou rozbouřených.
Kraj celý jaro přivítal a v pousmání
kol poupat na stromech se rozechvěl vzduch zelenavý.
Slunce nás zlatí horkých paprsků svých tkání.
Však víc než ono tvoje ruka pálí v mojí dlani.
Myšlenky s ptákem odletí a s motýlem se navrátí k nám bez únavy.
Růžemi voní lýkovec. A v měkkém mechu
a v trávě šumí hmyz své písně jemných melodií.
Poslední jásot než-li zvolna rozplyne se v echu,
než slunce zapadne, ze květů vonícího dechu
se srdce naše spijí.
60