TOŽ PŘECE.
Třpyt rosy duhové tkal na trávníku koberce.
Oh, jitro zářivé! Slunce již vyšlo. Spící vstali.
Za horou dětské výkřiky, jak sladké kadence,
zaznívaly.
A měl jsem velkou radost z jásavých těch hlasů:
Tož přece někdo je, kdo jitro pozdravuje,
z něj těší se jak hospodář ze zlatých klasů,
tož přece mládí toužebně po slunci ruce rozpřahuje.
Hoj, mládí!
Ať hlas tvůj zaletí na všechny strany!
Hoj, mládí,
čas k pozdravům nového dne je svrchovaný.
Den nový vzchází a nové slunce je na pochodu.
Ať, mládí, od pólu k pólu zaletí
a od západu ku východu
tvůj výkřik, nového jitra pozdrav a staré tmy prokletí.
66