OKNA.

František Taufer

Jsou okna moje zavřena, já, vězeň, za nimi, svou hlídám radost stlumenou a ticho svoje. Jde mládí po chodníku kroky laními a trylek laškovný mi vlétá do pokoje. Kdo okno zavřel, otevři je v ráz! Ledová poupata se houpou na větvích, však ústa svěží celuje i mráz, a chceš-li, vzkvete jaro v očích tvých. Jsou okna moje zavřena a na nich květy dlí, leč přiblížením ruky náhle umírají. Komnatou bloudí touhy mé. Ó, kdo je okřídlí, abych byl s nimi ještě dnes až v ráji? A kdo máš touhy, skryj je v tišinách a opatruj jak květy na oknech. Již v ráji jsi a jsi ve výšinách! Svá okna navždy uzavřena nech!

Patří do shluku

kocour, káča, kočka, mňoukat, kocourek, kotě, ocas, utíkat, utéci, čert

227. báseň z celkových 413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁVŠTĚVA (Božena Benešová)
  2. JARNÍ VÍTR. (Antonín Klášterský)
  3. None (Viktor Dyk)
  4. NA ŠVESTKÁCH (Bohdan Kaminský)
  5. Hádanky. (Karel Alois Vinařický)
  6. 10. Na smetnisku. (Jan Karafiát)
  7. PŘISTUP, SYNKU... (Josef Kalus)
  8. KOČIČKY A PEJSCI. (Josef Holý)
  9. III.   Jinoši chytají do rukou světlo, (Richard Weiner)
  10. MOJE ZÁTIŠÍ. (Josef Svatopluk Machar)