OKNA.

František Taufer

OKNA.
Jsou okna moje zavřena, já, vězeň, za nimi, svou hlídám radost stlumenou a ticho svoje. Jde mládí po chodníku kroky laními a trylek laškovný mi vlétá do pokoje. Kdo okno zavřel, otevři je v ráz! Ledová poupata se houpou na větvích, však ústa svěží celuje i mráz, a chceš-li, vzkvete jaro v očích tvých. Jsou okna moje zavřena a na nich květy dlí, leč přiblížením ruky náhle umírají. Komnatou bloudí touhy mé. Ó, kdo je okřídlí, abych byl s nimi ještě dnes až v ráji? A kdo máš touhy, skryj je v tišinách a opatruj jak květy na oknech. Již v ráji jsi a jsi ve výšinách! Svá okna navždy uzavřena nech! 10