EPILOG.

EPILOG.
To duhou nezahrála krása oslnivá, to v nejistotách vzklíčila má setba. Mým krokům v kraji na cestách se stmívá a na mých slovech leží těžká kletba. Zde klekni, duše, v pokoře a slyš, jak z dáli promlouvá k tobě milostně a sladce země. Věřím, jak ti, kdož kouzlu jejímu se vzdali, že pouze její krása vzpučet může ze mě. Své krátké jaro zdobím každým jejím jarem, bych v létě svém moh’ v živné plody zráti, nezůstat příslibem, být skvělým darem, žní plnou v slunci zahořeti na souvrati. Vím, v práci dne má nesmí slábnout ruka, a s vlastní slabostí svou musím zápoliti. Chvěji se v rhytmu, jímž mé srdce ťuká, a jeho láska ve tmách na cestu mi svítí. Chtěl bych já znáti zaklínadla kouzelníků, bych spoutal nepoddajnost hmoty živé a dal jí vykvést v novém složení a vzniku, až všechny rty by zašeptaly: dive! 65 A prudké světlo dne bych uspal magiemi, svit luny soustředil bych nad jezera, na jejichž březích v trávě, mezi liliemi, sní mdlá a unavená rozkoš sterá. Dech smrti z močálův i nový závan žití bych v sebe vsál a změnil v růže vonné. Pláč polibků, když v dálku nutno jíti, spojil bych s výkřikem, jenž ve hlubinách tone. A síla žhavých objetí a probuzení ze sna, i strach, jenž s mrtvých stíny chodí, vše sloužilo by mi jak květy svými vesna, a jako myšlenka svou nejrychlejší lodí. Ze starých vůní nové odeury bych složil a ze slov zemřelých jas krásy nové, a z jedů, jež bych vzpomínkami požil, stvořil bych nápoj, který nesmrtelnost slove. Však z cesty mé, kde touha slabá klesla, se zvedá prach a s větrem v kole víří. Dorostou křídla, která by mne nesla? Snad orlí. A snad slavičí. Snad netopýří. 66 KRUH
Dědictví. Mrtvý domov mladosti. Vy všichni. Okna. Cestou k pramenům. Zde rozkvete náš sen. Živé. Jdi sama. Přeludy promluví. Mrtvo v duši. Nápoj zmaru. Nedělní verše. Senoseč. Svítání. Píseň budoucího jara. Strom, který rozkvete. Sonet večerní. Sonet jitřní. Posilující léto. Hra stínů. Pijeme s vůní jed. Čekanky. Podzim v břizách. Plamenné moře. Čtenář. Stárnoucí poutník. Bojovník. A komu zpívat. Krásná hmota. Pozemská erotická. Ženy před branami. Z hloubi nocinoci. Sentimentální. Zrazeným. Nad knihou zemřelého. Kruh. Krutá láska. Milostná. Západ. Smutná rozkoš. Otevřené oči. Přeletaví ptáci. Štědrý večer. Sladká marnost. Epilog.
67 Od téhož autora:
Květy 1908. Cena 1 K 20 h. U lesní studánky 1909. Cena 1 K. Kruh 1909. Cena 1 K 20 h. Trosky vyjde r. 1910.
Koupiti lze u JAR. HONČÍKA knihkupce v Litovli.
Tiskové omyly:
Str. 21, řádek 18 místo vzdechem má býti vzduchem. Str. 42, řádek 10, místo už má býti až. Str. 46, řádek 1, místo šli má býti šly. Str. 46, řádek 2, místo vykoupili má býti vykoupily.
E: pk; 2005 [68]