ČTENÁŘ.

František Taufer

ČTENÁŘ.
Tři černé svazky nakapaly jedu v mou duši, jedu těžké nudy. U krbu podvečer tak tesklivý je, chudý, a v dáli lesy stojí ve sněhu a ledu. U krbu sedím, s duší hovor vedu. V krvi se vzbouzejí mé zdravé pudy. Tmí se a tmí se... Ohně reflex rudý jen matně osvětluje samoty mé bědu. Nejčistší arie mi vítr jemně hude... Tři černé svazky, kdo vás čísti bude? Tři neduživé děti zmírající doby! Tma s mrazem padá do světnice. A v dálce lesy krásné svoje kštice si ledovými diadémy zdobí. 37