MRTVO V DUŠI.

František Taufer

MRTVO V DUŠI.
Kraj utichl... A smutno je mi. Den přešel a jde večer nudný. Zda mezi oblaky a zemí jsou ještě krásy plné studny? Na údech tíha, mrtvo v duši. Nic nehne se. A sny mé, ptáci, na stěny srdce nezabuší, ni touhy vášnivé, mí draci. Včerejší píseň zmírá v dáli a zítřejší se nezrodila. Zavřené oči marně by se ptaly, zda země by je nasytila. A nitro jediné je spáleniště, pro vidoucího zkazka rmutná o tom, jak klame žití závodiště, kde vítězství jak ztráta chutná. Na spáleništi snů přec skrytá jakási jiskra zápal chystá. Svět celý jednou jiskrou chytá. Proč nechytla by duše čistá? 19