PODZIM V BŘÍZÁCH.

František Taufer

PODZIM V BŘÍZÁCH.
Na listech vadnoucích se rozechvěl svit zlatový a zahrál odleskem na kůře břízy bílé. O kráse pádu s větrem šeptalo si listoví, o tichu zmírání, o sladkém dosažení cíle. S příchodem večera kdo směle odpoví té jejich řeči bizarní o nekonečném díle a o věčnosti zániku a slávě obnovy v kameni, květu, zvířeti i pohádkové víle. Vzrušeně lkají teskné zvonů hlaholy. Nadarmo rozum chladný srdce chlácholí. Hle, vždyť i nebe v dálce zaplakalo růžemi! A večeru zem’ zbytek svého tepla dá. S chladivou rosou, která na trávu se ukládá, i první žlutý lístek zvolna padá ku zemi. 35