OTEVŘENÉ OČI.

František Taufer

OTEVŘENÉ OČI.
Až půjdete tichem noci na rtech s písní dumavou, otevřené oči ať vám nezaslzí únavou. Nebe širé hvězdami jak snítka květy rozkvete, stíny mlčenlivé vloudí se pod stromy staleté. Otevřené oči vaše, jak stráž zvyklá dni i tmám, mezi všemi nebezpečenstvími najdou cestu vám. Tichem noci zachvěje spád písně vaší dumavý. Stíny budou jako naslouchající a němé postavy. Skály se vám promění jak do pohádky zakleté, až jich luna stříbrobílá do svých sítí zaplete. Hudba potoka vás dojme, melodie zborcená, v parách vystupujících se zjeví láska ztracená. Přelud bílý zazáří a jahodami zavoní. Buďte tiši. Zem je ticha... Anděl šel po ní. Oči vaše otevřené stihnout nesmí únava. Slabost hříchem je. A za ni trestá propast černavá. 59