POSILUJÍCÍ LÉTO.

František Taufer

POSILUJÍCÍ LÉTO.
Ve vzduchu, horkém červencovou milostí, motýl se vznáší, prostý zemské tíhy, pln zemské krásy, již nemají knihy, kam vkládá člověk malicherné moudrosti. Až duší pohnou křídel chvějivé ty zdvihy! Trud z očí mých mi plaší paprsk s výsosti, jenž zlatem hrá a z nálad chmurných vyprostí, tvář rozjasní a s čela slíbá rýhy. A v srdci požár vzhořel zas, jej neshasí ni bída životaživota, ni s lidmi zápasy. Zas síla paží bořit může směle, však směleji též z nových kvádrů stavěti... Pak, nezlomen, přes protesty zlé havěti vrhnu zář oken svých do dálky stmělé. 30