SONET VEČERNÍ.

František Taufer

SONET VEČERNÍ.
Od oken osvětlených táhnou rudé pásy a z doupat zvěře svítí lačné oči. Zvíře i člověk ostražitě skočí za kořistí, jež plna krve, lesku, krásy. Zvědavé hvězdy hledí, všechno zočí. Šílenství touhy krutě se člověkem hrá si, v šepotu trav ho šálí, matou mrtvých hlasy, ať kde je, za ním neklid věčný vkročí. Však v pažích jeho zvířecí je síla pro krásu vykoupená posvěcením díla, a ta ho učí žít i na bodláčí. A jeho gestu živly již se vzdaly... Bolavé srdce jeho mlhy halí, smutky mu hlídá luny hlava dračí. 28