BOJOVNÍK.

František Taufer

BOJOVNÍK.
A zmlká píseň jako slabodechá, hovorem bouřných větrův umlčena. Kdo zpíval, bázliv je a harfy nechá, zaslechnuv zavolání svého jména. A naslouchající, jimž kynula zde těcha, hlas viny slyšeli, jež, nepomstěna, nad rozlohami plání s větrem spěchá, úpí na nádvořích a v chodbách sténá. A když již hlasy tajuplné pozmíraly, tu rozešli se, bázliví, a ještě v dáli domyslet nemohli té hrůzy příčin. Jen on sám, vědom svého boje, znaven, však nezničen, pro písně svoje šel nabrat dechu do svých tišin. 39