SONET VEČERNÍ.

František Taufer

Od oken osvětlených táhnou rudé pásy a z doupat zvěře svítí lačné oči. Zvíře i člověk ostražitě skočí za kořistí, jež plna krve, lesku, krásy. Zvědavé hvězdy hledí, všechno zočí. Šílenství touhy krutě se člověkem hrá si, v šepotu trav ho šálí, matou mrtvých hlasy, ať kde je, za ním neklid věčný vkročí. Však v pažích jeho zvířecí je síla pro krásu vykoupená posvěcením díla, a ta ho učí žít i na bodláčí. A jeho gestu živly již se vzdaly... Bolavé srdce jeho mlhy halí, smutky mu hlídá luny hlava dračí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

777. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Josef Holý)
  2. HVĚZDY. (Josef Václav Sládek)
  3. OKNA DO RÁJE (Karel Dostál-Lutinov)
  4. NAŠE HVĚZDA. (Josef Lukavský)
  5. HVĚZDY. (František Kvapil)
  6. BÁSNÍCI. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící, (Jan Evangelista Nečas)
  8. PŘI OBJEVENÍ NOVÉ PYRAMIDY V MEYDUNU. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ÚSVIT (Josef Holý)
  10. Je věčná KRÁSA skrytá v uměních, (Adolf Racek)