PODZIM V BŘÍZÁCH.

František Taufer

Na listech vadnoucích se rozechvěl svit zlatový a zahrál odleskem na kůře břízy bílé. O kráse pádu s větrem šeptalo si listoví, o tichu zmírání, o sladkém dosažení cíle. S příchodem večera kdo směle odpoví té jejich řeči bizarní o nekonečném díle a o věčnosti zániku a slávě obnovy v kameni, květu, zvířeti i pohádkové víle. Vzrušeně lkají teskné zvonů hlaholy. Nadarmo rozum chladný srdce chlácholí. Hle, vždyť i nebe v dálce zaplakalo růžemi! A večeru zem’ zbytek svého tepla dá. S chladivou rosou, která na trávu se ukládá, i první žlutý lístek zvolna padá ku zemi.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

288. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Miluju... (Růžena Jesenská)
  2. JAROSLAVNA. (Karel Hynek Mácha)
  3. MELODIE VEČERA. (Adolf Brabec)
  4. ZA HELENKOU (Antonín Sova)
  5. Již šero řinulo se... (Augustin Eugen Mužík)
  6. Večer pomalu se k vlnám snášel (Otto Gulon)
  7. Hudba ohně. (Alfons Breska)
  8. Komnaty nádherné... (Julius Alois Koráb)
  9. TICHOUNCE, ZTICHA. (Josef Václav Sládek)
  10. IV. „Jenž Tě, Panno, na nebe vzíti ráčil.“ (Xaver Dvořák)