ZA HELENKOU

Antonín Sova

Vzduch byl temnou nocí opilý. Vítr ustal. Psi se ztišili. Rakvička, kde smutné růže vadly, samotinká v prázdné komnatě mlčela víc jaksi, dojatě, babskými netknuta zaříkadly. K ránu stále kratší voskovice, chválu mrtvé věrně zpívajíce, úsvitu zas přenechaly lkát, rozdněním jež počalo se bát; – pak, jdouc po odlétlých stopách v rose, za dušičku jitřní slunce modlilo se.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

471. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Do ciziny. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  2. Již šero řinulo se... (Augustin Eugen Mužík)
  3. POSLEDNÍ RŮŽE (Antonín Sova)
  4. JAROSLAVNA. (Karel Hynek Mácha)
  5. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  6. U DIVADLA V MEININGÁCH. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. IV. „Jenž Tě, Panno, na nebe vzíti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  8. ECHA Z RÁJE. (Vladimír Frída)
  9. JARO. (Josef Václav Sládek)
  10. LISTÍ PADÁ. (Pavla Maternová)