Do ciziny.

Albína Dvořáková-Mráčková

Na květ útlý citu mého padly ciza chladu stíny; zatoužila duše moje tam po horách domoviny. Jak holubka uplašená let svůj toužný rozepnula, v místech svatých upomínek zmdleným křídlem spočinula. Spočinula, vhroužila se ve minula zbledlé rumy, rozelkala krajem šírým písně smutné, žalné dumy. Rozelkala píseň smutku, ten svůj nářek holubiný – že vyrvána z lásky lůna byla chladné do ciziny.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

338. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  2. ZA HELENKOU (Antonín Sova)
  3. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Za pohádkou. (Karel Babánek)
  5. JAROSLAVNA. (Karel Hynek Mácha)
  6. Písni. (Adolf Brabec)
  7. Večer. (Bohuslav Čermák)
  8. V podzimní den. (Adolf Heyduk)
  9. Ty’s mně byla milá melodie (Jan Neruda)
  10. Po klekání. (Augustin Eugen Mužík)