Do ciziny.

Albína Dvořáková-Mráčková

Do ciziny.
Na květ útlý citu mého padly ciza chladu stíny; zatoužila duše moje tam po horách domoviny. Jak holubka uplašená let svůj toužný rozepnula, v místech svatých upomínek zmdleným křídlem spočinula. 60 Spočinula, vhroužila se ve minula zbledlé rumy, rozelkala krajem šírým písně smutné, žalné dumy. Rozelkala píseň smutku, ten svůj nářek holubiný – že vyrvána z lásky lůna byla chladné do ciziny.