Neustaň.

Albína Dvořáková-Mráčková

Neustaň.
Ve nitru svém svatou kdo jiskru cítíš k božství až vzepnout ducha žhoucí let – v něm neustaň, nechť zbouřen proti tobě povstane jednohlasně celý svět. A neustaň, nechť ďasů v lidském hávu celé se peklo na tě vyrojí, nechť cíle tvého božskojasné slunce příšerných zastře mraků závoji. A neustaň – nechť v nízkost strhnout svoji chtí řeřavými tebe okovy; o neustaň – nechť za tebou i vyslán roj smrtonosných šípů jedový. A jestli přec, zasáhnut střelou krutou, ku zemi klesneš s křídlem zlomeným – neodvrať ještě zraků s cíle svého, jenž v výši září písmem plamenným. Neustaň ještě srdce živit mroucí tou žhoucí touhou – svatým zápalem a neustaň – až zrak tvůj strhán shasne a srdce pukne v stonu zoufalém! – 3