Budoucno.

Albína Dvořáková-Mráčková

Budoucno.
Kdy den již zašel za ty hory dálné, a s ním přítomna žaly, strasti, boje – tu před mou duší uplašenou žalné budoucno mraky rozestírá svoje. Budoucno temné, jako závoj vdovy, truchlé jak její píseň rozželená – nad manžela a dítek kdy se rovy večerním nese vánkem rozechvěná. 35