Tys jako divá krajina.

Albína Dvořáková-Mráčková

Tys jako divá krajina.
Tys jako divá krajina, v níž krása s hrůzou spojena; skaliska k nebi strmí holá, s nich drsným křikem dravec volá, propastí jícny otevřené tam číhají zas na oběti, z dáli se divá bouře žene, a polem chladné stíny letí. 36 Tam v dáli černají se bory – tam divé vody ryjí břehy – na nebi černých mračen horyhory, z nich slunka skáčí žhavé šlehy; divěji vodopády šumí, skalami vichr zaduje – mé srdce sobě nerozumí, tě hrozí se a – miluje. –