Babička.

Albína Dvořáková-Mráčková

Babička.
Slunko hřeje – jako v máji, na palouku děti hrají, to babička dobrá, milá, na mezi se posadila, smavě po nich bloudí zraky – „vždyť dítětem byla taky.“ 33 V zadumání před se zírá, tajnou slzu děvče stírá: kolem hoch – dá pozdravení – děvče líčko ve plameni. Babička to dobře spřádá –– – – no – „vždyť byla také mladá.“ Za krásného jednou rána kadeř věnci propletána, babička na vnučky skráni volá nebes požehnání; slza zrosí její zraky – – „vždyť k oltáři spěla taky.“