Nuž – strojte mne...

Albína Dvořáková-Mráčková

Nuž – strojte mne...
Nuž – strojte mne do rubáše, hrob již čeká přichystaný, již na našem kostelíčku vyzvánějí dvoje hrany. Sem to roucho běloskvělé ozdobené myrty skvostem, a ten závoj mlhotkaný, nepohřbím se v šatě prostém. 67 A tu věnce zdobu krásnou propleťte mi vlasem rusým, hrdě v ní chci čelo vznésti, než jí věčně vzdát se musím. Roucho mé je roucho hrobu: mrtvoly ta bledosť v tváři, ledový chlad v srdci mrtvém, nuž – veďte mne ku oltáři!