Nezapomeň na mne.

Albína Dvořáková-Mráčková

Nezapomeň na mne.
Až se rozplynou ty ráje lásky naší, v nichž srdcí našich mladé sny se vznáší, až naděje se naše rozdrtí, až z mého vyrván budeš objetí, až věčně rozvedou nás hvězdy klamné – nezapomeň na mne! Až někdy osud krutou rukou svojí, níž staré svazky ruše nové pojí – děvu ti jinou za choť vyvolí, mne družkou jinému být uvelí, jinému v hoři, v strasti přenáramné – nezapomeň na mne! Až nad mým rovem, v nějž po žití boji věčného klesnu spánku ku pokoji, tajemným vzdechem větřík zaletí, můj obraz v mnohých zbledne paměti, a nikdo slzu neuroní za mne – nezapomeň na mne! – 45