Z večera.

Albína Dvořáková-Mráčková

Z večera.
Nejblažší jsou chvíle mého žití, když se klid večerem rozhostí, hvězdy vzejdou v nebes výsostí, anděl spěje vůkol spánek síti. V srdci mém se svatá jiskra vznítí, cítím být se jinou bytostí, klesnou pouta lidských křehkostí a duch pouhým duchem být se cítí. 30 Z srdce pne se modlitba mi žhavá, jako sloup, co do nebes až sáhá; a ten bol, co v srdci děsně víří, ve tichých se slzách rozplyne, a v posvátné této hodině s zrádným světem srdce zas se smíří. –