Máje.

Albína Dvořáková-Mráčková

Máje.
Těš se, moje milá, těš se na letnice, tvoje máje bude nejvyšší z vesnice. Bude před okénkem tvým se vypínati, a na ní ohnivý prapor lásky vláti. Těšilo se děvče, těšilo na svátky – v tom však přišla vojna, a s ní divné zmatky. 22 Zaplakalo děvče v té přesmutné chvíli, když jí na vždy s bohem! přišel dáti milý. Zaplakalo děvče teskně na letnice, když se porozhledlo kolem po vesničce: tu před každým domkem stojí krásná máje, na ní co krev rudý prapor lásky vlaje; před její však chyžkou pusto, osmutnělo, jako by tam ani děvčete nebylo. Zaplakala milá a plakala leta, když jí přišla zpráva, po milém že veta. 23 Že probodnut klesnul vojín meči třemi a že pohřben leží ve italské zemi.