Svatvečer.

Albína Dvořáková-Mráčková

Svatvečer.
Byl svatvečer před jitrem sňatku, tajemný povzdech krajem vlál, v srdci to v divném vřelo zmatku, a v oku vlhký oheň plál. Ten vážný úkol žití mého, co prv tak svůdně skvít se zdál, prost závoje již lákavého přede mnou v čiré pravdě stál. 66 K nebesům letěly mé zraky v němém o sílu úpění – prosvitly hvězdy mezi mraky a kynuly mi v loučení. A na čelo mé v rozhoření tak chladná krůpěj skanula, byla to rosa posvěcení, či slza mého anděla?