Loučení.

Albína Dvořáková-Mráčková

Loučení.
Naposledy ještě s slzou v oku noha sem nese mne třesoucí, k věčného kde osud hynoucí srdce nutí rozloučení kroku. 29 Měj se dobře, šumný vlnek toku, moje růže, myrto květoucí, vonná loubí, hrdě se pnoucí dube, mohutných ty cedrů soku! S bohem buďte, větérkové hraví, háječkův posvátný šepote, truchlopěvče, vodopáde lkavý! S bohem buďte, svatostinná houští, i slavíkův sladký klokote – – srdce mé již bezradostnou pouští.