Královna noci.

Albína Dvořáková-Mráčková

Královna noci.
Na západě se z večera hvězdnatá brána otvírá, a z ní, hle, noci královny zjev krásný vzejde, čarovný. Na černém oři hrdinně vznáší se krásná jezdkyně, temné jí roucho splývá v zem, démanty vrouben jeho lem, a čelo zdobí diadem měsíce čarným půvabem, bělou se šijí vine vlas bohatý, plný bujných krás, a závoj splývá po skráni z paprsků luny setkaný. A kůň podkovou tepe v zem, až jiskry srší kolkolem, a lid praví si po kraji: „Jak ty hvězdičky padají.“ A za ní od západních hor se duchů spánku vznáší sbor: ti temní, to jsou snové zlých, dobrých ti v hávech květnatých. Tak každé jasné noci zříš královnu svou projíždět říš, 75 ta béře v svém se průvodu až tam k těm horám východu, tam zmizí v záři karmínu, v zklenuté hráně z rubínů, z níž zlatým leskem osloněn s úsměvem vzejde – mladý den.