V ruce matčině.

Albína Dvořáková-Mráčková

V ruce matčině.
Vila mi vínek matička k božímu tělu, k svěcení, pestrými kvítky uměle protkala bujné zelení. Vzala jetýlku čtverolist – úsměv přelétl její líc – „uvíte mi tak štěstí mé!“ zašeptám k ní se nakloníc. „Ach, kdyby v ruce bylo mé, bych ti ho dítě uvila, i nejtajnější přání tvé bych tobě krásně splnila.“ „O, kdyby v ruce bylo mé, o, já bych ti ho uvila – myrtou bych ti a růžemi života dráhu posila.“ Bolesti šíp tu zavířil v mé srdce tajné hlubině – že nespočívá štěstí mé v té dobré ruce matčině. – 18