Nastala doba...

Albína Dvořáková-Mráčková

Nastala doba...
Nastala doba vzkříšení, a vlastí čilý vane ruch, a jeden žije v srdcích všech volnosti, světla velký duch. 80 Ta naše mláď, bujarý kmen nadějných květů, zdar tu jist, s hrdostí národ patří naň – já opadávám – svadlý list. Tam bojovníci svobody krvácí z sterých, tajných ran – já pěji písně milosti, a uchýlím se v lásky stan. Tam zápasníci osvěty pnou k výši v závod orlí let – já hejčkám svoji dcerušku, kolébka její můj je svět. Kolébka její svět je můj, úsměv její má odměna, a vše kol sebe zabudu ve bytosť její vhroužena. Jen když nám padlým nad rekem nová se zklene mohyla, dím jí, až v matku dospěje, by nové reky rodila. 81