Divné lože.

Albína Dvořáková-Mráčková

Divné lože.
Je to divné lože, postel naše chladná, poduškou nám země, a pokrývka žádná. Ten vichr burácí v vetchý krov nad námi, jak by nás chtěl jeho přikryt ssutinami. Jen mé slzy žhavé ve proudech se valí, jak by naše chladné lože zahřívaly. Ba, v divném to loži spočíváme spolu, já v náruči mého zoufalého bolu. 74