Pravila matka...

Pravila matka...
Pravila matka: „Tě, můj poklade, střežím jak zorné jiskry mé svit; před mrazem, hmyzem, co poupě mladé vzdaluji tebe úkladů síť. „Dítě mé drahé, miluji tebe víc než všech světů nejdražší skvost – snesla bych blankyt s výšin ti nebe, jenom té jeho lásky se zhosť. 6 „Zaklínám tebe ve prosbách vroucích, utlum svou lásku, jeho se vzdej – za to na tvoji hlavu se mroucích úst mých žehnání poslední vlej.“ – Na čele matky vyryty vrásky, proud slzí bolných z očí jí spěl – a v oku jeho tak vroucí lásky – a jeho čelo – mramoru běl. A vlasy šedé matky na skráni, bledý ten její chvějící ret – a oheň žhoucí jeho líbání, kadeř jak temný havranů let. – Zachvěla v kruté hloubi se žele ve moři krutých vířících muk, lodyha lilje jak osamělé vichrem kdy zdrcen mladistvý puk. A klesla k nohoum matčiným v lkání a jak chtíc chladit horoucí pal, v klín matčin tiskla tu žhavou skráni, z prsou jí pláč se divoký dral. 7 Umlkla náhle, tichounce, tiše, jak kleslé harfy poslední tón – tak zmírá v klidu věčného říše odletlé duše poslední ston.