EPILOG.

František Taufer

To duhou nezahrála krása oslnivá, to v nejistotách vzklíčila má setba. Mým krokům v kraji na cestách se stmívá a na mých slovech leží těžká kletba. Zde klekni, duše, v pokoře a slyš, jak z dáli promlouvá k tobě milostně a sladce země. Věřím, jak ti, kdož kouzlu jejímu se vzdali, že pouze její krása vzpučet může ze mě. Své krátké jaro zdobím každým jejím jarem, bych v létě svém moh’ v živné plody zráti, nezůstat příslibem, být skvělým darem, žní plnou v slunci zahořeti na souvrati. Vím, v práci dne má nesmí slábnout ruka, a s vlastní slabostí svou musím zápoliti. Chvěji se v rhytmu, jímž mé srdce ťuká, a jeho láska ve tmách na cestu mi svítí. Chtěl bych já znáti zaklínadla kouzelníků, bych spoutal nepoddajnost hmoty živé a dal jí vykvést v novém složení a vzniku, až všechny rty by zašeptaly: dive! A prudké světlo dne bych uspal magiemi, svit luny soustředil bych nad jezera, na jejichž březích v trávě, mezi liliemi, sní mdlá a unavená rozkoš sterá. Dech smrti z močálův i nový závan žití bych v sebe vsál a změnil v růže vonné. Pláč polibků, když v dálku nutno jíti, spojil bych s výkřikem, jenž ve hlubinách tone. A síla žhavých objetí a probuzení ze sna, i strach, jenž s mrtvých stíny chodí, vše sloužilo by mi jak květy svými vesna, a jako myšlenka svou nejrychlejší lodí. Ze starých vůní nové odeury bych složil a ze slov zemřelých jas krásy nové, a z jedů, jež bych vzpomínkami požil, stvořil bych nápoj, který nesmrtelnost slove. Však z cesty mé, kde touha slabá klesla, se zvedá prach a s větrem v kole víří. Dorostou křídla, která by mne nesla? Snad orlí. A snad slavičí. Snad netopýří.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1323. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písně svatební. (Milan Fučík)
  2. XXIX. Renaissance. (Xaver Dvořák)
  3. RAPSÓDIE (Jaroslav Vrchlický)
  4. MYTHUS ŽENY (Otokar Březina)
  5. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)
  6. S ONOHO BŘEHU. (Petr Křička)
  7. NE KRÁSA. (Vladimír Houdek)
  8. Ve jménu lásky. ( K. Egor)
  9. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  10. MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ... (Hugo Kepka)