MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...

Hugo Kepka

Mně čtyři stěny stačí už, co venku jaro zpívá a bílé světlo na mřížích se chvěje nesměle. A co radostně v kráse své tam venku všechno splývá, sem spoře s hrází zavane jen vůně podběle. Tu nikdo tobě v bolesti své srdce neotvírá a u všech hledáš nadarmo důvěry poslední. Vše zdlouhavě a tísnivě ztraceno odumírá, když mládí v touze zahoří jako žár polední. Ti lidé dávno změnili své lidství v pouhé stíny a duše z mrtvol živoucích se nesmí vzdalovat. Již bez nadějí každý jen svou nese tíhu viny a brzo naučí se ji zoufale milovat. A venku v jasu slunečním je jaro, vůně chvojí, z vln svěžích trav sem odněkud doléhá klekání. Chci v prázdno volat šíleně, zpět volat duši svoji a oblaka, má oblaka chytati do dlaní!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

863. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. ZAJETÍ PSYCHY (František Serafínský Procházka)
  3. Zaslíbený kraj. (František Taufer)
  4. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  5. PÍSEŇ (Rudolf Medek)
  6. PROCHÁZKA. (Richard Weiner)
  7. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  8. VELIKÁ HLUBINA (Jan Opolský)
  9. Hle, zazářily! (Xaver Dvořák)
  10. PROLOG. (Zikmund Winter)