MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...

Hugo Kepka

MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...
Mně čtyři stěny stačí už, co venku jaro zpívá a bílé světlo na mřížích se chvěje nesměle. A co radostně v kráse své tam venku všechno splývá, sem spoře s hrází zavane jen vůně podběle. Tu nikdo tobě v bolesti své srdce neotvírá a u všech hledáš nadarmo důvěry poslední. Vše zdlouhavě a tísnivě ztraceno odumírá, když mládí v touze zahoří jako žár polední. Ti lidé dávno změnili své lidství v pouhé stíny a duše z mrtvol živoucích se nesmí vzdalovat. Již bez nadějí každý jen svou nese tíhu viny a brzo naučí se ji zoufale milovat. A venku v jasu slunečním je jaro, vůně chvojí, z vln svěžích trav sem odněkud doléhá klekání. Chci v prázdno volat šíleně, zpět volat duši svoji a oblaka, má oblaka chytati do dlaní! 10
Básně v knize V cele č. 67:
  1. PŘED UVĚZNĚNÍM.
  2. BOLEST ZKLAMÁNÍ.
  3. MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...
  4. JSOU SMUTNY VEČERY...
  5. V MÉM UTRPENÍ.
  6. PO NÁVŠTĚVĚ.
  7. SMÍŘENÍ S OSUDEM.
  8. SONET JARNÍ NEDĚLE.
  9. PARIA.
  10. PÍSEŇ.
  11. NOCTURNO.
  12. PÍSEŇ.
  13. PO NÁVŠTĚVĚ.
  14. IMPROVISACE.
  15. * * *
  16. MISERERE.
  17. TAJEMSTVÍ.
  18. PÍSEŇ ZTRACENÝCH.
  19. V SKEPSI.
  20. SKEPSE V NEMOCI.
  21. Z CHVIL INTIMNÍCH.
  22. EPISODA.
  23. Z ČESKÝCH PARADOXŮ.
  24. V PRVNÍCH DNECH PODZIMNÍCH.
  25. ZA LETNÍHO ODPŮLDNE.
  26. PŘI POHŘBU VRAHA.
  27. DOPIS.