Z ČESKÝCH PARADOXŮ.

Hugo Kepka

Z ČESKÝCH PARADOXŮ. Jos. Davidovi.
I.
Ten přízrak příšerně šklebí se na mne, v nějž pevně věříme svou krví, ctí: Čekáme v domnění své síly klamné, až cizí velmoci nás rozdrtí. A není potřebí zabíhat dále, nám z kouta každého krad cizí spár. A my šli nepravou cestou svou stále pochybných grimass a kouzel i čar. A v to jsme věřili: Ať jen dál plujem, bez nás se zachovázachová, co dobrým je. A po porážce o ní deklamujem o strpení, než zcela nás dobije. 36 II.
Když názor tvořil se být patriotou, my cizím byli jsme sekvestrováni. Jsme za to cikány, pochybnou rotou, až běda cize deformováni. I právo na stát svůj měli jsme kdysi – dnes prý je z toho jen abstraktní fikce. Z něj proto – zbylo cos’ pro naše krysy a pro rhetoriky verbální dikce. 37
Básně v knize V cele č. 67:
  1. PŘED UVĚZNĚNÍM.
  2. BOLEST ZKLAMÁNÍ.
  3. MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...
  4. JSOU SMUTNY VEČERY...
  5. V MÉM UTRPENÍ.
  6. PO NÁVŠTĚVĚ.
  7. SMÍŘENÍ S OSUDEM.
  8. SONET JARNÍ NEDĚLE.
  9. PARIA.
  10. PÍSEŇ.
  11. NOCTURNO.
  12. PÍSEŇ.
  13. PO NÁVŠTĚVĚ.
  14. IMPROVISACE.
  15. * * *
  16. MISERERE.
  17. TAJEMSTVÍ.
  18. PÍSEŇ ZTRACENÝCH.
  19. V SKEPSI.
  20. SKEPSE V NEMOCI.
  21. Z CHVIL INTIMNÍCH.
  22. EPISODA.
  23. Z ČESKÝCH PARADOXŮ.
  24. V PRVNÍCH DNECH PODZIMNÍCH.
  25. ZA LETNÍHO ODPŮLDNE.
  26. PŘI POHŘBU VRAHA.
  27. DOPIS.