ZA LETNÍHO ODPŮLDNE.

Hugo Kepka

ZA LETNÍHO ODPŮLDNE.
Je nutno dnes se chopit’ zase péra a s nebezpečím napsat něco slov. Je k zalknutí tu dusná atmosféra a nebe těžké jako modrý kov. A v duši divno... Smáti se i plakat – tak chtěl by člověk, ale nemůže. Špinavý stín se snaží duši zlákat a k hříchu svést, jejž stěží přemůže. Pavouci klidně celu zapřádají pavučin sítě po zdích věsíce. Údery hodin chmurnou hudbu tají a smutně v ní jdou dny i měsíce. A přijde často pocit jako dnešní, v němž vše se chvěje, jak sny šílenců. Vidíte hroby, černá roucha mešní, podivný chaos, úklad spiklenců. A zdráháte se mlčet v tmavých stínech a nelze smát se, v hrdle sucho je... 40 a nelze pátrat’ po jasnějších činech, jež vrátily by ticho pokoje... A nelze chápat tragiku té chvíle, v níž zdá se vám, že dýší spiklenci. Tož, k slunci...! Venku léto jásá v síle, hle, po cestách jdou asi milenci... A na stráních snad šeptají si zdlouha, jak mládím hruď se plamení a dme... z dotyku dlaní probouzí se touha... Tož, žijme, nežli podzim stihneme! A hledím mříží... Tak se chápu péra, bych něco krve mohl rozpitvat. Své teplé krve... Dusná atmosféra mne nutí všechnu tady rozplítvat. 41
Básně v knize V cele č. 67:
  1. PŘED UVĚZNĚNÍM.
  2. BOLEST ZKLAMÁNÍ.
  3. MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...
  4. JSOU SMUTNY VEČERY...
  5. V MÉM UTRPENÍ.
  6. PO NÁVŠTĚVĚ.
  7. SMÍŘENÍ S OSUDEM.
  8. SONET JARNÍ NEDĚLE.
  9. PARIA.
  10. PÍSEŇ.
  11. NOCTURNO.
  12. PÍSEŇ.
  13. PO NÁVŠTĚVĚ.
  14. IMPROVISACE.
  15. * * *
  16. MISERERE.
  17. TAJEMSTVÍ.
  18. PÍSEŇ ZTRACENÝCH.
  19. V SKEPSI.
  20. SKEPSE V NEMOCI.
  21. Z CHVIL INTIMNÍCH.
  22. EPISODA.
  23. Z ČESKÝCH PARADOXŮ.
  24. V PRVNÍCH DNECH PODZIMNÍCH.
  25. ZA LETNÍHO ODPŮLDNE.
  26. PŘI POHŘBU VRAHA.
  27. DOPIS.