DOPIS.

DOPIS.
Jen dopis. Papír. Na něm mrtvá slova. Vhoď do ohně jej – v černý popel shoří. Jen dopis. Papír. Však krev moji chová a kousek duše uvězněné tvoří. Co zmlká snů a tužeb trpce lhavých, když vzpomínámvzpomínám, co zla je v skutečnosti, a jak mře touha očí zadumaných, jež nemohou žít fikcí do věčnosti. A tady žijí fikcí. Za horami kdes’ v dálce bloudím. Vašich do zápasů se vrhám a tak bojuju přec s vámi. Však dvojnásobně cítím křivdu rasů, těch našich černých rasů s odvahami jak jejich sny jsou. A ta skýva chleba, jež mokvá se a drolí pod slzami, pro kterou jim je tolik krve třeba, věř, tady sládne v ústech mně a sytí tou svojí trpkou vůní i mou duši. A tak někdy člověk, zdá se, cítí, že sladší je, než asi z vás kdo tuší. 44 Vzpomínám na ty naše cesty v chatách uhelných pánví. V celém Krušnohoří co člověk český, tomu smrt je v patách. A šachty hučí, v obrámech to hoří. Tož v koloniích, nebo pod dlážděním se žije. A tam jenom křičí hlad svojí písní provázenou klením. A nad tím život v slávě své se týčí. Nad koksem hald jazýčky plynů svítí... Vím, že to mnohde lidské kosti hoří... Ach, havíře, ty trpký chleba sytí v uhelné pánvi v celém Krušnohoří. A věř, že chleba můj v těch poutech sládne, co na mříže svou horkou hlavu kladu a myslím si, že utrpení žádné bych necítil, jen kdyby nikdy hladu ti netrpěli... Co snů srdce chová a daleko je v mlhách Krušnohoří. – – – – – – – – – – – – – – Jen dopis. Papír. Na něm mrtvá slova. Vhoď do ohně jej. V černý popel shoří. 45 OBSAH:
Před uvězněním5 Bolest zklamání7 Mně čtyři stěny stačí už...10 Jsou smutny večery11 V mém utrpení12 Po návštěvě13 Smíření s osudem15 Sonet jarní neděle16 Paria17 Píseň19 Nocturno21 Píseň22 Po návštěvě23 Improvisace24 * * *25 Miserere26 Tajemství28 Píseň ztracených29 V skepsi30 Skepse v nemoci31 Z chvil intimních32 Episoda35 Z českých paradoxů36 V prvních dnech podzimních38 Za letního odpůldne40 Při pohřbu vraha42 Dopis44
E: av; 2005 [47]