PÍSEŇ.

Hugo Kepka

PÍSEŇ.
Jak horké čelo mé mříže mrtvě hladíhladí, vzpomínám zpívat’zpívat’, co chtělo kdysi mládí. Když srdce kvetlo a duši rostla křídla a rty když pily bol z krvavého vřídla a kdosi nad mnou memento svoje zpíval a bratr dávný, milenec mrtvý kýval. Ty mlhy bílé, jež plouží se sem k cele, splývají ve měmně, v mé krvi a v mém těle... Jak rosa padá, snad je to rosa vlahá – milenec mrtvymrtvý do hloubkýhloubky duše sahá a jako mříže tak smutně čelo hladí a se mnou zpívá si o ztraceném mládí. 22
Básně v knize V cele č. 67:
  1. PŘED UVĚZNĚNÍM.
  2. BOLEST ZKLAMÁNÍ.
  3. MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...
  4. JSOU SMUTNY VEČERY...
  5. V MÉM UTRPENÍ.
  6. PO NÁVŠTĚVĚ.
  7. SMÍŘENÍ S OSUDEM.
  8. SONET JARNÍ NEDĚLE.
  9. PARIA.
  10. PÍSEŇ.
  11. NOCTURNO.
  12. PÍSEŇ.
  13. PO NÁVŠTĚVĚ.
  14. IMPROVISACE.
  15. * * *
  16. MISERERE.
  17. TAJEMSTVÍ.
  18. PÍSEŇ ZTRACENÝCH.
  19. V SKEPSI.
  20. SKEPSE V NEMOCI.
  21. Z CHVIL INTIMNÍCH.
  22. EPISODA.
  23. Z ČESKÝCH PARADOXŮ.
  24. V PRVNÍCH DNECH PODZIMNÍCH.
  25. ZA LETNÍHO ODPŮLDNE.
  26. PŘI POHŘBU VRAHA.
  27. DOPIS.