PARIA.

Hugo Kepka

PARIA.
Na pařeništi lidského hnusu hověl si paria. Z vlhkého vzduchu, v němž chvěly se a modraly páry zlazla, vdechoval do plic, rozžraných asi a možná hnijících, neznámou vůnivůni, jak duše jeho toužila zoufalá. Vdechoval plným červeným chřípím vzdálené pocity, neznámé jemu, hovícímu si na pařeništi zla; však pohnul s sebou, natáhl ruce a chvěl se zločinně. Neznámá vůně na pařeniště podivně zbloudila. Vzpomínal chvílí, kdy nevěstky mu, bacchantky opilé, k vychladlým retům přibližovaly páchnoucí číše vín, nabídly sebe s vyssátou krví, s poslední vůlí sil, nabídly rty své opuchlé jedem, nabídly suchý klín, a žertovaly s bolestmi svými frivolně v nočních tmách, kdy u úst hořkly a vychladly jim páchnoucí číše vín. A nedovedly vypíti do dna, zničit’ se předčasně: vyčkaly hloupěhloupě, až za nimi se zdlouhavě loudal stín. Na pařeništi lidského hnusu hověl si paria. Co’s přivleklo se do jeho duše, rozchechtalo se pak. Ucítil modro podzimních nebes v neznámé závrati, 17 rozhléd’ se kolem a nechápavě díval se do oblak. V srdci mu žhavě se zapálilo... vzdálený, hořký cit... z vlhkého vzduchu, v němž chvěly se a modraly páry zla, když ztratil mládí, neznámá vůně pronikla smutně sem. Po první lásce toužila marně teď duše zoufalá. 18
Básně v knize V cele č. 67:
  1. PŘED UVĚZNĚNÍM.
  2. BOLEST ZKLAMÁNÍ.
  3. MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...
  4. JSOU SMUTNY VEČERY...
  5. V MÉM UTRPENÍ.
  6. PO NÁVŠTĚVĚ.
  7. SMÍŘENÍ S OSUDEM.
  8. SONET JARNÍ NEDĚLE.
  9. PARIA.
  10. PÍSEŇ.
  11. NOCTURNO.
  12. PÍSEŇ.
  13. PO NÁVŠTĚVĚ.
  14. IMPROVISACE.
  15. * * *
  16. MISERERE.
  17. TAJEMSTVÍ.
  18. PÍSEŇ ZTRACENÝCH.
  19. V SKEPSI.
  20. SKEPSE V NEMOCI.
  21. Z CHVIL INTIMNÍCH.
  22. EPISODA.
  23. Z ČESKÝCH PARADOXŮ.
  24. V PRVNÍCH DNECH PODZIMNÍCH.
  25. ZA LETNÍHO ODPŮLDNE.
  26. PŘI POHŘBU VRAHA.
  27. DOPIS.