PŘED UVĚZNĚNÍM.

Hugo Kepka

PŘED UVĚZNĚNÍM. Své Naděždě.
Dnes před odchodem, opojen očima Tvýma je mi vše pomíjejícím. Tož naposled dnes zalomím rukama svýma nad sluncem zapadajícím. Odejdu s čelem skropeným rosou Tvých slzí, neuzřím sluneční západ – už nikdy, ztracen v prokleté, barbarské tvrzi, nemožný slunce jas chápat. Odejdu proklet, kde klíčí prašivé květy v záhonech už zakrnělých. Plamínky zrádné, zločinně nemravné vzněty dřímají v obzorech stmělých. Tam na kamení srdce jsou spoutána zvykem a nové zločiny snují – a radují se sprostým a divokým rykemrykem, jak světem bez vesel plují. Pro mne tam život připravil sen o bolesti, o její tragické vášni... 5 Ty Tvoje slzy budou mně o Tobě zvěstí, jež resignaci mou zjasní. Tvou lásku budu, opojen očima Tvýma, snům zpívat pomíjejícím. Tož naposled dnes zalomím rukama svýma nad sluncem zapadajícím... 6
Básně v knize V cele č. 67:
  1. PŘED UVĚZNĚNÍM.
  2. BOLEST ZKLAMÁNÍ.
  3. MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...
  4. JSOU SMUTNY VEČERY...
  5. V MÉM UTRPENÍ.
  6. PO NÁVŠTĚVĚ.
  7. SMÍŘENÍ S OSUDEM.
  8. SONET JARNÍ NEDĚLE.
  9. PARIA.
  10. PÍSEŇ.
  11. NOCTURNO.
  12. PÍSEŇ.
  13. PO NÁVŠTĚVĚ.
  14. IMPROVISACE.
  15. * * *
  16. MISERERE.
  17. TAJEMSTVÍ.
  18. PÍSEŇ ZTRACENÝCH.
  19. V SKEPSI.
  20. SKEPSE V NEMOCI.
  21. Z CHVIL INTIMNÍCH.
  22. EPISODA.
  23. Z ČESKÝCH PARADOXŮ.
  24. V PRVNÍCH DNECH PODZIMNÍCH.
  25. ZA LETNÍHO ODPŮLDNE.
  26. PŘI POHŘBU VRAHA.
  27. DOPIS.