* * *

Hugo Kepka

* * *
Dnes probouzím se, kdy už nad západem shasíná slunce v mlhách růžových. Tak probouzím se: z citu i svým hladem a s výsměchem všech snů mých bláhových. Lituji sice, že se vzbouzím pozdě, když nebezpečí signál hlavou zní, že přepadnou mne, jak lupiči v hvozdě nevinné dítě pro noc perversní. Tragický život! Ustavičná lačnost a duše může žít jen touhami! – – Vzbouzím se pozdě, vcházím ve skutečnost a v prsou všechna radost zhořkla mi. 25
Básně v knize V cele č. 67:
  1. PŘED UVĚZNĚNÍM.
  2. BOLEST ZKLAMÁNÍ.
  3. MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...
  4. JSOU SMUTNY VEČERY...
  5. V MÉM UTRPENÍ.
  6. PO NÁVŠTĚVĚ.
  7. SMÍŘENÍ S OSUDEM.
  8. SONET JARNÍ NEDĚLE.
  9. PARIA.
  10. PÍSEŇ.
  11. NOCTURNO.
  12. PÍSEŇ.
  13. PO NÁVŠTĚVĚ.
  14. IMPROVISACE.
  15. * * *
  16. MISERERE.
  17. TAJEMSTVÍ.
  18. PÍSEŇ ZTRACENÝCH.
  19. V SKEPSI.
  20. SKEPSE V NEMOCI.
  21. Z CHVIL INTIMNÍCH.
  22. EPISODA.
  23. Z ČESKÝCH PARADOXŮ.
  24. V PRVNÍCH DNECH PODZIMNÍCH.
  25. ZA LETNÍHO ODPŮLDNE.
  26. PŘI POHŘBU VRAHA.
  27. DOPIS.