DOPIS.
Jen dopis. Papír. Na něm mrtvá slova.
Vhoď do ohně jej – v černý popel shoří.
Jen dopis. Papír. Však krev moji chová
a kousek duše uvězněné tvoří.
Co zmlká snů a tužeb trpce lhavých,
když vzpomínámvzpomínám, co zla je v skutečnosti,
a jak mře touha očí zadumaných,
jež nemohou žít fikcí do věčnosti.
A tady žijí fikcí. Za horami
kdes’ v dálce bloudím. Vašich do zápasů
se vrhám a tak bojuju přec s vámi.
Však dvojnásobně cítím křivdu rasů,
těch našich černých rasů s odvahami
jak jejich sny jsou. A ta skýva chleba,
jež mokvá se a drolí pod slzami,
pro kterou jim je tolik krve třeba,
věř, tady sládne v ústech mně a sytí
tou svojí trpkou vůní i mou duši.
A tak někdy člověk, zdá se, cítí,
že sladší je, než asi z vás kdo tuší.
44
Vzpomínám na ty naše cesty v chatách
uhelných pánví. V celém Krušnohoří
co člověk český, tomu smrt je v patách.
A šachty hučí, v obrámech to hoří.
Tož v koloniích, nebo pod dlážděním
se žije. A tam jenom křičí
hlad svojí písní provázenou klením.
A nad tím život v slávě své se týčí.
Nad koksem hald jazýčky plynů svítí...
Vím, že to mnohde lidské kosti hoří...
Ach, havíře, ty trpký chleba sytí
v uhelné pánvi v celém Krušnohoří.
A věř, že chleba můj v těch poutech sládne,
co na mříže svou horkou hlavu kladu
a myslím si, že utrpení žádné
bych necítil, jen kdyby nikdy hladu
ti netrpěli... Co snů srdce chová
a daleko je v mlhách Krušnohoří.
– – – – – – – – – – – – – –
Jen dopis. Papír. Na něm mrtvá slova.
Vhoď do ohně jej. V černý popel shoří.
45
OBSAH:
Před uvězněním5
Bolest zklamání7
Mně čtyři stěny stačí už...10
Jsou smutny večery11
V mém utrpení12
Po návštěvě13
Smíření s osudem15
Sonet jarní neděle16
Paria17
Píseň19
Nocturno21
Píseň22
Po návštěvě23
Improvisace24
* * *25
Miserere26
Tajemství28
Píseň ztracených29
V skepsi30
Skepse v nemoci31
Z chvil intimních32
Episoda35
Z českých paradoxů36
V prvních dnech podzimních38
Za letního odpůldne40
Při pohřbu vraha42
Dopis44
E: av; 2005
[47]