Milenko mladá s útlými lokty,
v tvých očích září smaragdové horizonty
a kůže se třese v harmoniích nového chvění.
Když jsem přišel poprvé k tobě, pamatuješ se?
bálas se dotknouti těla
a vypít žár zářné mé touhy.
Co si tenkrát šeptalo tvé srdce, malá a škádlivá?
Je pravda, že ti noci vypravovaly o zhoubném tlukotu slunce?
Ach jdi, moje mladá milenko,
a ptej se slunečnic na vaší zahradě,
zdali neomdlévaly touhou po jeho políbeních;
a ptej se také růží a hroznů na vinici.
Ptala se milenka, proč červánky na tvářích se jí chvějí,
a v očích jí zpívají duhy a sprchávají deště šeříků.
A ptala se tak sladce a nevinně.
Ještě nevěděla, že moje políbení dávají kvésti
i těm růžím, které hynou za západů slunce.
Milenko, zavři oči a naslouchej šumění srdce.
Viď, nedomnívalas se, že je tak snadno líbat a chvít se pod políbeními?
Kolik nocí jsi proplakala, toužíc po tak citlivých rtech jako jsou moje?
Jak často jsi hleděla na hvězdy, které kvetou a milujou se?
Zavři nyní oči a naslouchej šumění srdce.
Obejmi mne svýma chvějícíma se ručkama
a učiň, abych celý pocítil tvou magickou krásu.
Věř mi, po celý život budeš vzpomínat na ty závratné okamžiky,
ve kterých jsi se naučila omdlévat na mých loktech
a chutnat hladění dlaní nejsladčeji roztančených.
Nemysli, milenko, že jsi ty prvá, v jejímž obětí jsem se chvěl,
a věř, že nebudu také líbat jen tvé vlásky.
Jeť krása žen příliš svůdná a různá,
než abych neomdlel na tělech mnohých.
Víš, milenko, proč ti to pravím?
Abys se mi na prsou nerozplakala, až se budeme loučit
a Já tě poprosím, abys mi zůstala věrnou.