VZNEŠENÁ PANÍ.

František Sís

Sladké tóny duše své k Tvé slávě zpívám, neboť jsi hlubokou smyslnost vlila v mou krev a touhy, jichž sama jsi nepoznala. A oko máš, jež bolesti miluje, bolesti nevyzpívaných písní a květů nerozvitých, bolesti ohňů vyhaslých první vzlétnuvší jiskrou, a na rtech Tvých září záhadné plameny spoutaných vášní. Ňadra Tvá nikdy nehořela smyslným ohněm, a dech Tvůj rythmický neblouznil chrapotem vášně, křečovité záchvěvy její nechvěly krví Tvou a rysy Tvé jasné tváře nikdy jí nebyly zkřiveny. Ty’s nepoznala žhavých rozkoší lásky, jen bolestí její ozářena byla Tvá skráň, bolestí svatou a úrodnou, kdy v udivené lůno Tvé snesla se milost Boží.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

147. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  2. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)
  3. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  4. Tvé slzy viděl jsem, jež tryskly tobě z duše (Emanuel Hauner)
  5. SLZA (Arnošt Procházka)
  6. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  7. Talisman. (Růžena Jesenská)
  8. V chvíli slavnosti. ( K. Egor)
  9. PÍSEŇ (Rudolf Medek)
  10. Utrpení touhy. (Antonín Sova)