Ve jménu lásky.

K. Egor

Sen zářivý a vysoký jak chrámů nádherné klenby jsem rozepjal v šero svých dní. I slunce, jež dosud nevyšlo na obzor mých krajin, jsem přinutil silou své touhy, že zažehlo alespoň červánky věštící východ. Já v nadšení rozkvetlém v mlčení jásot, já v pompě a nádheře barev svých citů čekal jsem na příchod Lásky. Co všecko toužil jsem nalézt v tom jméně! : Ze rtů své ženy píti jsem zapomění chtěl a v duši její se ponořit a zůstat v ní velký a šťastný a věčný! Den čekavý přišel a Láska, vlastně jen žena s nim. Rty její zůstaly němy a mrtvy, znaveny polibky mužů, jež líbali dříve, a v duši její nalez’ jsem smutek a bolest zrazených lásek.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

238. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. EPISODA. (Hugo Kepka)
  2. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  3. MYTHUS ŽENY (Otokar Březina)
  4. PROLOG (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Písně svatební. (Milan Fučík)
  6. O láska k umění mou duši svádí, (Adolf Racek)
  7. Vidění. (Milan Fučík)
  8. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  9. ÚSMĚV ŽIVOTA. (Otokar Březina)
  10. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)